|
|
Izotopová alterace karbonátové složky křídových sedimentů z xenolitů a z okolí vybraných těles neovulkanitů Jičínského vulkanického pole
Konečný, Tomáš ; Zachariáš, Jiří (vedoucí práce) ; Trubač, Jakub (oponent)
Diplomová práce se zabývá studiem stabilních izotopů kyslíku a uhlíku křídových hornin z Jičínského vulkanického pole. Cílem práce je identifikovat izotopové alterace v křídových sedimentech transportovaných bazickými magmaty ve formě xenolitů a určit původ kyslíku a uhlíku hydrotermálních žilných karbonátů, které pronikají tělesy neovulkanitů. Práce je rozčleněna do dvou dílčích částí. Rešeršní část shrnuje obecné poznatky o stratigrafii České křídové pánve a kenozoickém vulkanismu Českého masivu, základní popis geochemie stabilních izotopů kyslíku a uhlíku a zabývá se geologickými poměry vybraných lokalit Jičínského vulkanického pole. Výzkumná část se podrobně zabývá lokalitami Hřídelec, Kulatý vrch, Zebín, Veliš a Kunětická hora. Křídové horniny z xenolitů v neovulkanitech vykazují extrémní variabilitu izotopového složení jak uhlíku (od 0,15 do -11,1 ‰ V-PDB), tak kyslíku (od -5,4 do -22,9 ‰ V-PDB). Výrazně tak přesahují variabilitu izotopového složení i diageneticky alterovaných křídových hornin ze stejné oblasti. Široké rozmezí izotopového složení kyslíku je výsledkem zejména variability teplot fluid (cca 300-20 řC), které izotopicky alterovaly křídové sedimenty. Izotopové složení uhlíku alterovaných sedimentů je ovlivněno především mobilizací organického uhlíku z křídových sedimentů, jeho...
|
|
| |
|
|
Možnosti krasovění v přechodní facii České křídové pánve
Balák, František ; Bruthans, Jiří (vedoucí práce) ; Knížek, Martin (oponent)
V České křídové pánvi (ČKP) se nachází mohutné prameny s vydatností přes 100 l/s. Nestor české hydrogeologie Prof. Hynie považoval některé z pramenů za krasové a za nejpropustnější oblast označil tzv. přechodní facii mezi mělkovodními kvádrovými pískovci a hlubokovodními slínovci a vápenci. Schopnost krasovění hornin dosud nebyla v ČKP rigorózně studována a vznik silně propustných cest v ČKP je předmětem spekulací. Tato diplomová práce se zabývá otázkou, jaké sedimentární horniny potenciálně umožňují tvorbu krasové propustnosti v České křídové pánvi. K tomu je na horninových jádrech odvrtaných z výchozů v ČKP používána zrychlená simulace rozpouštění pomocí jejich loužení v kyselině chlorovodíkové Obsah karbonátů je měřen standartní i vlastní metodou. Dále je zjišťováno mineralogické a zrnitostní složení a struktura vzorků pomocí SEM. Jak se ukázalo, hranice krasovění není určena pouze obsahem karbonátu ale i zrnitostí sedimentu, jeho strukturou a přítomností sekundární křemenné složky. Z hlediska rozpustné složky může hranice úplného rozpadu pro některé horniny představovat 30% obsah karbonátů, nejodolnější vesměs velmi jemnozrnné horniny s SiO2 tmelem se však nerozpadají ani při 80% podílu karbonátů. Práce ukázala, že z obsahu karbonátů v horninách nelze spolehlivě odhadnout, zda se materiál bude rozpadat...
|
|
|
Materiálový rozbor přírodního kamene – opuky – exaktními laboratorními metodami jako nástroj ke stanovení zdrojové oblasti
Přikryl, Richard ; Šťastná, Aneta ; Přikrylová, Jiřina ; Zamrazilová, Lenka ; Weishauptová, Zuzana
Metodika se zabývá hlavními postupy a analytickými rozbory, které lze využít k petrografickému popisu opuk, který poté slouží k určování jejich provenience. V metodice je diskutován rozsah použití jednotlivých metod pro popis opuk a současné možnosti jejich petrografické klasifikace. Metodika je určena pro oblast památkové péče, která využívá výsledků materiálových rozborů objektů kulturního dědictví – sochařských výtvarných děl, architektonických prvků a staveb, zhotovených z opuky. Výsledky, dosažené pomocí postupů, navržených v této metodice by měly přispět: (1) ke zpřesnění znalostí o materiálu; (2) ke sjednocení postupů, používaných při klasifikaci opuk; (3) k nalezení zdrojové lokality či alespoň oblasti, z níž byl přírodní kámen (opuka) odebírán; (4) k hledání vhodného náhradního typu opuky při nutnosti výměny; (5) k poznání vhodných postupů při restaurování objektů z opuky. Oblast využití této metodiky je tedy při předrestaurátorských materiálových průzkumech památek, na nichž byl použit příslušný typ přírodního kamene, tedy opuka. Předložená metodika je určena širšímu okruhu specialistů, kteří se podílejí na předrestaurátorských materiálových průzkumech památek, nebo rozbor zadávají, či výsledky průzkumu potřebují pro volbu vhodné strategie restaurování. Metodika byla certifikována dne 28. 5. 2015, Osvědčení č. 33 (č.j. MK 3363/2015 OVV; sp. zn. MK-S 115/2015 OVV).
Plný text:  PDF; PDF
|
host ::
RSS.